MANUS Art Collective: Árbakkinn: Nová krev

Krajina jako tělo, tělo jako krajina. Čas, který nerušeně plyne, vzdálený času, jak jej prožíváme. Tělo je vnímáno jako součást celku. Je součást přirozenosti, krajinou svého druhu, která chce být tvrdá a nesmlouvavá jako betonové domy a architektura, která ho obklopuje. Pocity, citlivost a inteligence nás váže k přírodě silněji, než si uvědomujeme. Člověk je hmotou, která svým zásahem přetváří krajinu a hledá si své místo.